Včera jsme s chlapama měli hrát poker. Z pochopitelných důvodů se to nemohlo odehrávat u nikoho doma, bo všude opanovaly prostor děti a manželky.
To je vůbec zajímavej fakt, tak udělám malou odbočku. Kdysi jsme s ženou byli u Bolka na Cavemanovi. Podobně jak od vánočních prémií jsem od toho nic moc nečekal, ale byla to pecka. Fakt jsem se chvílema smál, až mi tekly slzy.
Caveman na to káp
Caveman tam kromě jinejch věcí o manželství a spol. odhalil celkem zásadní fakt. Víte, kterej životní prostor po pár letech rodinnýho soužití zbyde chlapovi? Kam se stahuje pro chvíle rozjímání, opájení se svou výjimečností a přemýšlení o vesmíru? Schválně položte tudle otázku sami sobě a svejm kámošům.
Caveman dotaz taky hodil do publika a dozvěděli jsme se teda dost zarážející tvrdý data! Chlapi z publika házeli zpět odpovědi jako garáž. Dílna. Záchod. Zahradní domek…
Caveman to pregnantně vystih: „A víte, co má většina těch míst společnýho? Že ani nejsou uvnitř domu!!“
Z hradní síně do předsíně (nebo hospody)
Zkrátka a dobře jsou chlapi už od pravěku postupně potupně rodinou vytlačovaný ven mimo prostor jeskyně, bytu nebo domu, zkrátka nemovitosti, která mu říká pane!
A z tohohle pravěkýho důvodu se i my s chlapama stahujem do restauračního azylu, abychom tam pravidelně pospolu rozjímali o světě a vesmíru.
Tentokrát jsme měli hrát poker v Potrefené huse v Líšni, bo Karel bydlí hned na kopci na Jírově a hodil nám tam coby štamgast rezervačku. Pro místo setkání mluvila aj právě probíhající zabijačková akce. No a taky tu fandí Kometě, samozřejmě.
Místo pokeru manželský etudy po 10 letech
Já s sebou jak jarin až z Lískovce táhnu dvacetikilovej kufr s žetonama. Abychom si ten poker pak ani nezahráli! (A to jsem se jim jak blbec sháněl s novýma plastovýma kartama.)
Celý to naše setkání a rozjímání o vesmíru se totiž zvrhlo v rozjímání o manželství.
Neřikám, že by šlo zrovna o bestiální scénáře k poslední sérce Game of Thrones… ale veselý povídání to teda taky nebylo. Já mám pocit, že my chlapi jsme děsně chápavý stvoření.
Abyste rozuměli. Karel už při objednávání první rundy jedenáctek nebezpečně mlčel. On teda obecně moc nemluví, ale při vidině orosenýho nefiltru se většinou rozzáří a pronese něco povzbudivýho jako: tak na zdraví, volové.
Ale tentokrát temně mlčel. Akorát jsem začal rozdávat žetony, když mu po úvodním Staropramenu na stole přistála speciál třináctka. Začíná zvostra, ho chci vidět za hoďku, prolítlo mi ještě hlavou. A jak dosedl polotmavej krasavec na stůl, v tu chvíli Karel spustil.
Jak ho dobrej půlrok Milena doma prudila a chovala se jak xantypa, jak při každým rozhovoru vyjížděla z nuly na sto jak Tesla… zkrátka byla totálně nesnesitelná na něj aj na děcka.
On byl ale chápavej, jak to my muži ostatně umíme, a nevyčítal jí to. V tom jejich absurdistánskym úřadě se totiž snažila o děsně důležitej manažerskej post. Kvůli čemuž musela protrpět hromadu smrticích pseudo školení, vzdělávacích kurzů a spol.
Tak kolem ní aj s děckama chodili doma po špičkách a zkrátka jí poskytovali veškerej morální support…
Až jednou přišel Karel dom, Tereza byla extra vyjížděcí a po jeho dotazu, jak to šlo v práci, vypukl sajgon. Karel se strategicky zdekoval a šel si vylepšit karmu k děckám.
Zeptal se juniora, esli neví, co je s mámou. Kluk se na něj vědoucně podíval a prý nemá tucha, ale máma říkala, že ju chtěj v práci pověsit…
Nato se Karel vyděsil – na barák hypotéka 3,1, tak jestli má Tereza padáka… Vnitřní oko mu začalo nahazovat katastrofický scénáře a když dospěl k obrazu ubytovny pro Ukrajince, rozhodl se Karel pro frontální útok: šel se Terez na férovku zeptat, odkdy bude na pracáku.
Ta na něj chvíli nevěřícně zírala a pak se rozesmála jak jelito a mezi záchvaty smíchu ze sebe dostala, že není pověšená, ale povýšená.
No abych to zkrátil. Karel (a my s nim) chápal, že ta jeho byla měsíce na zabití, bo byla pod tlakem jak papiňák. Jenže nechápal (a my s nim), proč byla na zabití aj ve chvíli, kdy dosáhla toho slavnýho povýšení a hodilo by se spíš bouchnout šampus nebo rovnou dva!
Ženský, to se ani chápat nedá, že jo.
No každej hodil do placu ňákou manželskou historku. By Třeštíková, jak natáčela ty manželské etudy, nestačila kmitat kamerou. Takovýho materiálu…
Tak kdo je tady z Marsu
Tak jsem to ukončil svou etudou, jak jednou ráno ta moje nestíhala a prej esli bych ju cestou do officu nehodil na gyndu. Sedíme v autě a já nahazuju Waze, bo byla všude zácpa jak prase. Ptám se jí na adresu a ona prej – fakulta veteriny na Palackýho!
Řikal jsem si, že už z toho korporátního stresu tam u nich taky pěkně magoří. Tak se jí ptám znova. A ona na mě vyjela, jestli su hluchej.
A že přece vim, že celý roky chodí na veterinu, že tam chodila, už když jsme čekali Lukyho. Pavilon malých savců a plazů. Ta budova uprostřed areálu, jak jsme tam kdysi nesli chameleona Járu, když přestal žrát…
No chlapi se tomu pavilonu malejch savců a plazů řehtali jak blázni. A samo si ze mě hned začali utahovat, že pokud moje žena chodí na gynekologii na veterinu, tak to mnohé vysvětluje. Blbci, fakt.
Každopádně já aj chlapi jsme v podstatě jednoznačně dospěli k verdiktu, že nejlepší je se s ženskou nehádat.
Víte, jak se řiká a už aj zpívá, že chlapi jsou z Marsu a ženský z Venuše… Mně to teda často spíš připadá, že zkoušet se domluvit s ženskou je jak pokoušet se domluvit Marťanem. You can give it a try, but…
S tim a posledním pivem jsme posbírali nepoužitý žetony a rozešli se. Žádný all-in ten večer nepad, ale ja myslim, že aj tak to byl krásnej večer plnej chlapskýho porozumění. Protože jak už jsem řek na začátku – chlapi jsou mimořádně chápaví jedinci.
(Jo, a na tý veterině má fakt ordinaci aj obvoďák nebo gynekolog pro nás humanoidy, jak jsem si pak vygůglil…)
Chlapi sobě!
Vložil v lednu 2019. S láskou k Brnu Arnošt