Máme s chlapama oblíbenejch pár restauračních institucí v dosahu našeho korporátu, kam chodíme na oběd. Tomu ale předcházelo kolumbovský období objevování, kdy jsme seznam ladili. A to bylo vcelku krušný období. Krušný hlavně pro naše zažívací trakty.
Víte, jak se o našincích často řiká, že nám je buřt, co jíme. Hlavně že je to za pár kaček. Aj proto se supermarkety celý ty roky po revoluci nežinýrovaly a do českejch regálů strkaly ve stejnejch obalech míň kvalitní obsah, než jakej si koupili sousedi za hranicema třeba v Rakousku nebo Itálii.
Ale revoluce zažehla jiskru
Jenže se začly stahovat potravinářský mračna a českej konzument začal rebelovat, že chce stejně kvalitní matroš na evropský úrovni.
Některý pí ár šoumeni pobavili občany hysterickým vysvětlenim typu – no ale aby Nutella v akci mohla stát padesátikačku, tak jako fakt nemůže nikdo čekat, že tam snad bude pravý kakao a naopak nebude palmovej tuk.
Tak jsou asi občani, co vždycky budou vyžadovat akce na čokoládu s krávou za 14,90 a bude jim fuk, esli je to v tom kakao z fair traidu nebo namletý lejno z tramtárie.
Jenže rok od roku je tu větší parta lidí, co nechce jíst umělou hmotu. Bo z prefabrikátů vám není moc dobře po těle a kulinářský orgazmy u toho taky nezažijete. A z dlouhodobýho hlediska skončíte o pár let dřív v rakvi. To je nevyhnutelnej důsledek.
Vymazlený ingredience pod kilo? Chachá
A tak když Marek začal nad talířem s flákotou prudit, že je strašný, jak už se dá v Brně málokde v poledne na meníčku nadlábnout pod stovku, celkem jednotně jsme se do něj pustili.
Seděli jsme akorát v Potrefený huse na Starobrněnský a ten blbec si dal panenku a divil se sumě 125 káčé.
Ale já vim, co ho žere. Fasujem žravenky v hodnotě kilo a jeho štve, že prožere víc.
Brňáci ke konci loňskýho roku uvalili za meníčko průměrně právě 125 ká. Dva roky zpátky se v Brně průměrně platilo 114 kaček. (Ještě asi vcelku zbytečně dodávám, že tak vyšlo opět najevo, že Brno je druhý nejdražší tuzemský city.)
Každopádně už tu lidi nezažívaj duševní kataklyzma, když maj za pořádnej polední gábl zašmátrat důkladnějc v portmonce. Ceny vyskočily řádně, to je fakt. Předloni touto dobou média házely skokový zdražení proviantu na triko EET. A aj teď v posledních měsících minulýho roku zvedající ceny potravin zvedly mandle kdekomu.
Přesto si ten zaslouženej oběd lidi stejně daj. A maj recht. Jde o těšítko v půlce pracovního dne. Taky si na příjemným obědě lidi trochu zresetujou mozek. A konečně jde o sociální záležitost.
Chcem si polední pauzu užít se vším všudy a všema smyslama. A za to jsem na nás Brňáky hrdej, jak jsme se posunuli. Umělá hmota posypaná nejlevnějším eidamem už prostě nikoho od pracovního ponku nezvedne.
Polední idylka na Zelňáku cestou z Potrefený husy
Jak jsou lidi ochotný za dobrý jídlo přihodit ňákej ten groš navíc, v dost hospodách bossové odpovídají lepšim dlabancem. Někteří srdnatě zařazujou na polední menu jídla, který by v minulosti neprošly.
Když kuchaři nemusej škudlit každej lístek rukoly, mnohde se polední repertoár solidně rozkošatěl.
Ošidili někde meníčko? Na repete zapomeňte a příště běžte o podnik dál. My s chlapama máme pár hospod taky na červený listině.
Prostě už v Brně delší dobu nevalíme v poledne hrknout do pajšlu nejlevnější jedničku z nabídky, ale chcem si pošmáknout.
A za to palce hore.
Vložil v lednu 2019. S láskou k Brnu Arnošt