V dřívějších dobách se zabijačky konaly výlučně v zimních mrazivých měsících, kdy bylo možné množství sádla, masa, ale hlavně výrobků z vnitřností lépe uchovat. I proto se v tomto období na vesnicích odbývalo nejvíce svatebních hostin, při nichž vedle ovarů, jitrnic, jelit a pečeného masa nesměly chybět ani na sádle smažené kobližky, šišky a boží milosti…..
Dnes, kdy už se staré zvyky příliš nedodržují, ale hlavně v době mrazáků a mrazicích boxů, se zabijačky konají celoročně. Ostatně si k ní ani nemusíte žádného pašíka vykrmovat. Jednoduše v řeznictví zakoupíte třeba jen očištěnou půlku prasete a zabijačku si kdykoliv uděláte jenom z ní. Samozřejmě, že to není ono! Jednak si nepochutnáte na všech těch jelitech, jitrničkách, tlačence, jatýrkách a mnohých dalších dobrotách, ale především chybí ten prastarý rituál a atmosféra pravých zabijaček.
Zabijačkové hody v Charlies Restaurants a Zlaté lodi
Připomínku tradičních receptů spojenou právě s domácí zabijačkou si v rámci lednového speciálního menu připravila sít brněnských restaurací Charlie’s a Zlatá Loď. Tradiční zabíjačkové hody prezentují speciální nabídku, kde ochutnáte klasické speciality jako jitrničky, jelítka, libovou tlačenku, kroupový prejt, škvarkovou pomazánku, zabíjačkovou polévku, zabíjačkový guláš a další…
Trochu z historie
Protože je prokázáno, že už člověk neolitický obdělával pole a pro svou obživu vedle skotu choval i ovce, kozy a vepře, nemůže být známo, kdy se ta úplně první zabijačka konala. Zato z listin z 10. století našeho letopočtu se ví, že již v té době mezi tzv. řemesla poddaná čili dvorská patřili též řezníci. Říkalo se jim carnifices, ale tehdy se zabývali pouze porážením dobytka.
Stejně tak se ví, že první masné krámy vznikly už v roce 1234 za panování Přemysla Otakara II.; nalézaly se v Praze mezi hřbitovem sv. Mikuláše a kostelem sv. Václava.
První skutečný cech řeznický byl ovšem zřízen až roku 1359. Řezníky předstihli krejčí, kteří prvilegium získali již v roce 1318. Řezníkům to však nemuselo nijak vadit, protože když král Karel IV. nařídl, že cechové se musejí při slavnostních příležitostech seřazovat v určitém pořádku, na první místo postavil cech řeznický…
Ten tedy kráčel v čele průvodu se svou červenou korouhví, na níž byl na jedné straně vyobrazen jednoocasý bílý lev bez koruny a na druhé straně brána s mříží se dvěma oděnci, kteří do brány sekají sekerami. Tento privilegovaný motiv řezníci získali od Karlova otce Jana Lucemburského, který jim ho udělil za hrdinský čin z 28. listopadu 1310, kdy Prahu obsadila korutanská vojska. Řezníci se však na žoldnéře u jedné z městských bran vrhli, bránu otevřeli a královským vojákům tak umožnili průnik do města. Vůdce řezníků pak byl jmenován pražským primátorem.
I z toho je patrné, že živnost řeznická bývala živností velmi váženou. Ani dnes se správná zabíjačka bez řeznického mistra neobejde.
Zabijačka v průběhu celého dne
I zabijačkové menu má svůj tradiční rituál a byť se krajově poněkud liší, nikdy ne příliš. Na Moravě nechybí slivovice, v Čechách třeba i jiný destilát a pivo.
K dopolední svačině se hodí kousek pečeného bůčku na cibuli s paprikou, zatřepaný smetanou. Podává se s chlebem.
K obědu zavoní ovarová polévka s kroupami, ovar s jablkovým křenem, někdy už i gulášek.
K večeři se podává opět polévka, tentokrát však již trdelná, zvaná prdelačka. Po ní mohou následovat jitrnice a jelita s kysaným zelím a vařenými brambory. Kdo vydrží víc, dá si chléb se škvarky či řízek.
Vybrané restaurace se těší na vaši návštěvu – Charlies Mill, Charlies 4est, Charlies Street, Charlies Square a Zlatá Loď.