Před pár dny volala kámoška Kája z Prahy. A prej jestli jí můžu doporučit ňákou restauraci – jako fakt dobrou – úplně v centru Brna. Taky se snažila bejt vtipná a prej kde to centrum vlastně je, haha. Já vám nevim, já tenhle humor nemám rád. Ale Káju rád mám, tak jsem to přešel. (Mám totiž dobrý srdce, aby bylo jasno.)
Však já jí ukážu. Ukážu jí Brno. Prý bude po školení unavená, tak jen decentní večeře a pak hotel. Tss. Pražáci by pořád jen chrněli. Dyť tu nebyla dobrejch deset let, prý. Cha! Tak to bude zírat. Brno jede jak brněnskej drak. Beztak jednou budem mít aj to prdlý metro, už teď je to pod Brnem samá lochna, stačí si omrknout podzemí na Zelňáku.
Před časem jsem na iDnesu četl v rozhovoru s Pohlreichem, jak je podle něj centrum Brna prošpikovaný zajímavejma podnikama, ve kterejch se lidem daří evropskej standard. Kuchařskej guru Zdenda prohlásil: „V poslední době mě překvapilo hlavně Brno, jak se strašně zvedlo. Opravdu rapidně.“
No samo, dyť Brno je zlatá loď!
Tak jsem přemýšlel, kam Káju zatáhnu, až jí skončí to její veledůležitý „brněnský“ pracovní jednání.
Potřeboval jsem trochu vylepšit místní mediální obraz, bo Káju hned ze startu dost zprudil posunutej hlavák. Tak si holt kousek popojde z dolního nádru, bóže. Pražáci nejsou zvyklí capkat po vlastních a jezdí si metrem snad aj do trafiky pro noviny. (Navíc v Praze na hlaváku aby se člověk bál koupit si i kafe v bufáči, jak ho hned obklopí bezďáci, no ni?)
V centru Brna
Po školení chtěla Kája někam na kafe, abychom jako v klidu pokecali o životě. Vyzved jsem ji před Domini a šli jsme do Tripoli na Starobrněnské. Dal jsem vědět aj Márovi, takže jsme se sešli jak sudičky ve třech a zavzpomínali na starý časy. (Manželka s tim měla trochu problém, na Káju dost žárlí – ona je Kája teda dost kus, ale to manželka taky – tak Mára byl tak trochu pojistka proti průseru.)
Kája se furt bála, že si snad bude muset dát kafe s kravským mlíkem, šmarja! Ona totiž valí bezlaktózu, víme? Kvůli imaginární mlíčný intoleranci. Myslela, že Moraváci neznaj rostlinný mlíka. Dostala kafe se sójovou žbrundou a nadšeně si to fotila na instáč.
Kája s sebou všude na vejlety vozí tuhle matriošku a fotí ju. Ať žijou cvoci…
Taky prudila číšníka, ať jí prej donese piccolo, že chce „jen malou kávu“.
Ale to jsem už nevydržel a vložil se do toho. V Brně ani Itálii nic jako piccolo neexistuje! A jestli chce malý kafe, ať si poručí prostě ristretto nebo presso. Člověk aby ty lidi z hlavního města furt vzdělával, žiši.
V srdci Brna
Po kafi nám vyhládlo a v Tripoli sice vaří epesrádes, ale chtěli jsme s Márou ukázat z Brna Kájině trochu víc. Baristickou osvětu už jsme střihli, teď byl čas na bonus v podobě burgera (s velkým B) – ovšem mínus fast food.
A pak mě to trklo! Chtěla někam v samým srdci Brna? Vezmem ji do Zlatý lodi na Svoboďáku! Tak to jste měli vidět. Byla děsně zmrzlá, ale po dvou Bucanero punčích měla tvářičky jak broskve v době sklizně v sadu strejdy Bohuše.
(Mimochodem, Bucanero punč je fakt dobrota. Rum Bucanero je lahůdka s tónama ovoce a karamelu a doslova si řiká o to být základem pro svařenou zimní vzpruhu. Tak esli si Bucanero punč budete chtít namixovat, hoďte do kotle růžový víno, Bucanero a med. No ale nejlíp chutná stejně od profíka, že jo.)
Taky se smála jídeláku v podobě novin a prej to musí zavést u nich v korporátní kantýně.
Hodně mě bavilo, jak se Kájina hnípe v jídeláku v sekci „veganská jídla“, aby si nakonec stejně poručila ten burger plus místní geniální domácí hranolky s česnekovou majonézou. Teda, zrovna jako dáma nevypadala, když ten hambáč hltala jak hladovej zedník…
Hurá do undergroundu
No, a protože se Káje nechtělo v té kose nikam ven, ale přitom chtěla za muzikou do báru… přesunuli jsme se o pár schodů níž do klubu. Na páteční retro party z osmdesátek a devadesátek.
Jste ji měli vidět, jak po schodech dolů remcala, že to bude trapný a oldskůlový. A jak pak trsala jak o život! Tak DJ Silent ví líp než ňáká Kája, co člověka chytne za srdíčko, no.
Akorát jí teda bylo kapánek šoufl, bo zrovna probíhal Metaxa-týden a v kombinaci s těma bukanéro svařáčkama… No byli jsem vděčný, že je ubytovaná hned za bukem v Internationalu, když jsme ji s Márou celou cestu ze Zlatý lodi do hotelu na střídačku gentlemansky „podpírali“.
Cestou domů v rozjezdu jsem v šalině lítostivě meditoval, že jsem neměl šanci ukázat Kájině víc. Ňáký ty kulturní vymoženosti jako bruslení pod širým nebem kolem sochy Jošta…
Ale dva dny nato mi volala a prej Arnie, já jsem se TAK SKVĚLE bavila! (Nesnáším, když mi říká Arnie. Co su ňákej Švarcenégr?! Ale je to Kája, no, mám pro ni slabost, je to moje první dětská láska.) A prej Přijedu do Brna na celej víkend a zapaříme!
Tak měl jsem radost, v jak fešných barvách jsem Pražandě odprezentoval ten náš štatl, to jo. Akorát teda bude muset přijet aj s bojfrendem, bo manželka nakvašeně avizovala, že příště žádná svatá trojice ale pěkně smíšená čtyřhra – a můj sparing partner bude samozřejmě ona.
Vložil v lednu 2019. S láskou k Brnu Arnošt